Metodika

1.1. Úvod

1.2. Definice e-learningu

1.3. E-learning a legislativa

1.1. Úvod

Využití moderních technologií ve výuce je v současné době aktivně diskutovanou oblastí mezi odborníky z řad pedagogů a didaktiků a vývoj vzdělávacích aplikací, systémů a nástrojů se stal populárním odvětvím informačních technologií.  

Tento metodický materiál se věnuje využití moderních technologií ve výuce ve vysokoškolském kontextu a popisuje základní principy a zásady zajišťující kvalitu elektronického vzdělávání. Definuje jeho specifika a rozdíly mezi tradiční a online výukou. Následně se věnuje jednotlivým krokům celého životního cyklu online kurzu; jeho tvorbě, vytyčení výukových cílů, zásadám jeho řízení a nastiňuje jeho doporučenou strukturu. V neposlední řadě se dotýká zavedení elektronických forem vzdělávání na Karlově Univerzitě po technické, organizační a metodické stránce.  

Impulsem pro vznik tohoto materiálu byl projekt Zvýšení kvality vzdělávání na UK a jeho relevance pro potřeby trhu práce, který znamenal masivní rozvoj tvorby v e-learningových nástrojích na UK, zejména pak v systému Moodle. Ten představuje nejčastěji využívaný nástroj na UK a je proto v tomto materiálu výrazně zohledněn, zároveň je často využit pro ilustrační účely. 

Účelem tohoto materiálu není nahradit teoretickou literaturu zabývající se digitálními technologiemi ve vzdělávání, nepojednává o konceptu virtuální výměny v rámci programu Erasmus+, ani se nejedná o studii ověřených dopadů elektronických forem vzdělávání na studijní pokrok studentů. Představuje základní úvod do problematiky užívání moderních technologií ve vzdělávání pro vyučující na UK, administrátory projektů a administrativní pracovníky pro maximální využití potenciálu e-learningu. Přitom se opírá o základní odbornou literaturu z této oblasti.   

1.2. Definice e-learningu

Pojmem e-learning jsou označovány takové formy vzdělávacího procesu, které jsou do různé míry podporovány moderními technologiemi (ZOUNEK, a další, 2016 str. 34). Jedná se tedy o vzdělávací proces, který je možné uskutečnit za pomoci široké škály digitálních nástrojů a který vyžaduje specifické didaktické, technické a organizační zásady a přístupy. Mezi často užívané termíny označující takový vzdělávací proces patří právě e-learning, nebo elektronické vzdělávání, online vzdělávání, e-vzdělávání a další.  

Poměr tradičního a elektronického vzdělávání v rámci kurzu se odráží od organizační struktury vzdělávací instituce, výukových cílů, aktérů vzdělávacího procesu a dalších faktorů. Často je pod pojmem e-learning chápána taková výuka, která probíhá výlučně po internetu, aktéři vzdělávacího procesu se tedy nikdy nesejdou v tradičním uspořádání (v učebně apod.). Na UK je ale takový formát běžnější v rámci celoživotního vzdělávání, zatímco v případě univerzitní výuky se tradiční prezenční forma s formou elektronickou většinou kombinuje.  

2.1. Typologie online kurzů

2.2. Online komunikace

2.3. Síťová generace

2.4. Role a funkce učitele v elektronickém vzdělávání

2.1. Typologie online kurzů

Již bylo zmíněno, že pojem e-learning může být chápán jako plně distanční kurz bez jakékoliv prezenční části. Ve vysokoškolském prostředí České republiky jsou ale běžné kurzy smíšené (blended learning), skládající se jak z elektronické, tak prezenční výuky.  

Dle Zounka a kolegů, online kurz může na velice zjednodušené rovině mít dvě hlavní funkce: zdroj a médium. Zdrojem je myšlen takový kurz, který slouží pouze jako úložiště studijních materiálů, médium se skládá z různých druhů činností, které účastníky kurzu aktivně zapojují, nebo je studenti přímo pomáhají vytvářet. Funkci média může nést jak plně elektronický kurz, tak kurz smíšený a jeho efektivita stojí na řízení procesu učení a dodržení didaktických zásad pro elektronické vzdělávání (ZOUNEK, a další, 2016 str. 58). Funkce média je tedy ta, která plně využívá potenciálu elektronických forem vzdělávání a je tedy preferována před pouhým statickým úložištěm zdigitalizovaných učebních materiálů.  

V této části jsou popsány tři základní typy elektronických kurzů. 

Plně distanční kurz bez vyučujícího 

Plně distanční kurz nemá tradiční (prezenční) složku, účastníci se tedy nikdy fyzicky nesetkávají a veškerá komunikace a činnosti probíhají online v rámci systému pro řízení učení (angl. Learning Management System neboli LMS). Populárním fenoménem jsou tzv. MOOC kurzy (Massive Online Open Courses), které podle mnoha autorů představují revoluci ve vzdělávání (KIM, 2014), nebo SPOC kurzy (Small Private Open Course). Zde je nutné zmínit, že terminologie není ustálená. Výhodou plně distančního (ZOUNEK, a další, 2016 str. 148). Plně distanční kurzy, ve kterých nefiguruje vyučující přímo v průběhu studia, ale pouze jako autor obsahu, jsou silně automatizované a vyžadují vysoký podíl studentovi autonomie a sebeřízení.  

Plně distanční kurz s vyučujícím 

Výše zmíněný typ online kurzu nabývá jiných rozměrů ve chvíli, kdy je v něm přítomen vyučující, který výuku řídí a monitoruje. Přes absenci fyzických setkání může být lektorova přítomnost znatelná díky zpětné vazbě, která může být realizována např. zveřejňováním příspěvků, aktivní účastí v diskuzi, online chatem se studenty nebo prostřednictvím video konferencí. 

Smíšený kurz (Blended learning) 

Smíšený kurz lze definovat jako “integraci elektronických zdrojů a nástrojů do výuky a učení s cílem plně využít potenciál digitálních technologií v synergii s osvědčenými metodami a prostředky používanými v tradiční (prezenční) výuce.” (ZOUNEK, a další, 2016 str. 38). Čím více jsou studenti autonomní, tím více se role učitele jako zdroje informací mění na roli průvodce a moderátora, který zajišťuje především sociální aspekt výuky.  

2.2. Online komunikace

Komunikace v online prostředí je specifická především absencí neverbálního aspektu a někdy i nepřirozeně dlouhou časovou prodlevou.  

Výrazný rozdíl v rámci e-learningu je mezi synchronní a asynchronní komunikací, kdy synchronní komunikace probíhá v reálném čase prostřednictvím chatu či video hovoru a asynchronní komunikace obsahuje právě často kritizované časové prodlevy, jelikož studenti a vyučující nekomunikují v tu samou chvíli. Komunikovat se studenty asynchronně je tedy doporučeno v případě, že není nutná okamžitá zpětná vazba a interakce, kupř. pro obecná sdělení o organizaci kurzu, vypsání témat seminárních prací či termínů ke zkoušce apod. Asynchronně vedená diskuze na témata týkající se obsahu kurzu je vhodným způsobem, jak studenty aktivně zapojit do vzdělávacího procesu, jelikož v průběhu semestru mohou formulovat rozdílné argumenty díky nově nabytým informacím. Synchronní komunikace je vhodná zejména u individuálních konzultací či v problematických situacích. Studenti mohou pomocí chatů nebo video hovorů pracovat na společných projektech či diskutovat na aktuální témata. 

2.3. Síťová generace

Termínem síťová generace (z anglického Net Generation) se označuje populace lidí, kteří jsou od narození ovlivňováni všudypřítomnými moderními technologiemi. Této generaci se dostalo zvýšené pozornosti zejména v kontextu jejího příchodu na vysoké školy a s tím spjaté změny v přístupu k výuce, učebním stylům apod. (JONES, a další, 2010 str. 723) 

Ačkoliv neexistují důkazy, že by celá jedna generace vykazovala jednoznačné preference směrem k využívání informačních technologií, je možné zpozorovat tendence dnešních studentů upřednostňovat vizuální multimediální zdroje před textem, vyžadovat rychlý přístup k informacím (kupř. pomocí hypertextových odkazů) a často postrádají kritický pohled ke kvalitě zdrojů (KLEMENT, a další, 2017). To ovšem neznamená, že každý student má potřebné dovednosti pro právě ty technologie, které mohou být ve vzdělávání využívány. Při tvorbě vzdělávacího obsahu je třeba zohlednit potřeby a specifika dnešních studentů (příslušníků síťové generace) a zvolit vhodnou formu výuky s využitím moderních technologií. 

Tématu síťové generace se extenzivně věnuje Ing. Bořivoj Brdička, PhD. Na svých webových stránkách.  

2.4. Role a funkce učitele v elektronickém vzdělávání

Proměna role učitele a funkce, kterou ve výuce plní je přirozený proces reagující na externí podněty jako jsou nároky na kompetence absolventů, vývoj společnosti a technologický rozmach. V případě elektronických forem vzdělávání je přirozené, že je zapotřebí aby učitel ovládal alespoň základy práce s potřebnými moderními technologiemi. Výraznou změnou v kontextu e-learningu je nová terminologie označující aktéry výuky. Učitel je často označován jako lektor, mentor, či tutor, čímž je vyzdvižena podpůrná, průvodcovská funkce vyučujícího, který již není centrem vyučovacího procesu, ale spíše rádcem a moderátorem (MAREŠ, 2016). Terminologie je stále velmi nejednotná. 

3.1. Před začátkem – tvorba efektivního online kurzu

3.2. Didaktické principy

3.3. V průběhu – zásady efektivního online kurzu

3.4. Po skončení – zhodnocení, archivace a recyklace online kurzu

3.1. Před začátkem – tvorba efektivního online kurzu

Vytyčení výukových cílů 

Proces vytyčování výukových cílů se od tradičního formátu výuky výrazně nemění, cíle musí být realistické a dosažitelné a je vhodné je jasně stanovit na začátku každého kurzu. U e-learningu je navíc potřeba zvolit vhodné elektronické nástroje a definovat jejich funkci a relevanci. 

Volba nástrojů 

Elektronické kurzy se ve většině případů tvoří v rámci systému pro řízení učení (LMS) jako Moodle apod. V takovém případě je volbou nástrojů myšlena volba těch správných a nejefektivnějších modulů a funkcionalit systému k danému účelu. Díky tomu se pak studenti v kurzu lépe orientují a vědí, kde najdou potřebné informace. 

Před začátkem kurzu je nezbytné vytyčit nejen výukové cíle, ale i definovat jakým způsobem (jakými nástroji, prezenčně či online apod.) zajistí učitel následující klíčové aspekty výuky: 

• Komunikace  
• Distribuce  
• Spolupráce
• Evaluace  

Komunikace zahrnuje všechny komunikační kanály, kterými se k účastníkům kurzu dostávají informace. Komunikací lze chápat: posílání elektronických zpráv, vkládání příspěvků do diskuzního fóra, komentování příspěvků a reakcí na ně atd. 

Způsob distribuce studijních materiálů a odevzdávání vypracovaných úkolů studenty musí být jasně stanoven na začátku kurzu či při zadávání instrukcí k úloze, student by měl dostat technické informace o tom, jak úlohu odeslat. Ve smíšeném kurzu (blended learning) lze kombinovat online a tradiční formu, pro přehlednost je však vhodné zachovávat konstantní formu napříč kurzem. Distribucí lze chápat: nahrávání studijních materiálů, vytvoření prostoru k odevzdávání úloh studenty a nahrávání zpětné vazby učitelem atd. 

Spolupráce neboli interaktivní součinnost studentů je klíčovým aspektem moderního přístupu ve výuce a lze ji zajistit množstvím online nástrojů. Kolaborativními činnostmi přejímají studenti část odpovědnosti za výukový proces. Spoluprací lze chápat: kolaborativní tvorba studijního obsahu (slovník odborných výrazů, stránka Wiki, sdílené poznámky z lekcí apod.), skupinová práce na projektech atd. 

Evaluace a sběr zpětné vazby by měli zakončovat každý kurz a činnost a přispět k rozvoji vědomostí a dovedností studentů. Učitel volí vhodné nástroje jak pro zhodnocení výkonu jednotlivých studentů, ale i dosažení vzdělávacích cílů celého kurzu, do čehož mohou být aktivně zapojeni i studenti. Zhodnocení jednotlivých činností v rámci kurzu je většinou zprostředkováno nástroji pro distribuci. Evaluací lze chápat: zaslání zpětné vazby skrze komunikační kanály, vytvoření dotazníku/ankety atd. 

Struktura online kurzu 

V LMS Moodle se struktura elektronického kurzu odráží od obecného nastavení, lze nastavit uspořádání podle toho, zda chceme výuku/materiály organizovat podle času, nebo tématu. V obou případech se jedná o modulární uspořádání. Pro dodržení principu malých kroků je nezbytné modulární strukturu zachovat a již od začátku si zvolit konzistentní logické pořadí aktivit.  

Výstižný návrh takové struktury je obsažen v Certifikaci online kurzů od Feberové (2012), který je jádrem níže uvedené typologie činností jak v rámci celého kurzu, tak v jednotlivém modulu/lekci. 

Struktura online kurzu: 

• Aktualizace: datum vzniku kurzu a data případných aktualizací 
• Úvodní slovo: krátké přivítání účastníků kurzu  
• Úvodní praktické informace: kontaktní informace na vyučujícího, kontakt na technickou podporu (je-li relevantní), popř. odkaz na manuály a návody k práci s daným systémem 
• Podmínky: prerekvizity a podmínky absolvování kurzu 
• Úvodní obsahové informace: informace o kurzu a jeho výstupech  
• Pokyny: návod a průvodce, jak se pohybovat v kurzu (dále obsahuje časový harmonogram kurzu) 
• Cíle: výukové cíle a výstupy kurzu  
• Osnova lekcí: viz níže 
• Evaluace: celkové hodnocení kurzu, popis použitých evaluačních nástrojů  
• Shrnutí: závěrečné shrnutí (očekávané výstupy)  
• Informační zdroje: další podpůrné studijní materiály a informační zdroje 

Struktura lekce v rámci online kurzu: 

• Úvodní informace: stručné shrnutí tématu 
• Pokyny: popis kroků, které student má v rámci modulu udělat  
• Studijní materiály: texty, videa, odkazy apod. 
• Úkoly a hodnocení: zadání úloh k vypracování spolu s termíny odevzdání a způsobem vyhodnocení, popř. zahrnutí hodnocení do celkové známky za kurz 
• Závěr: shrnutí 

3.2. Didaktické principy

Didaktiku elektronického vzdělávání lze stavět na principech programovaného učení, které vychází ze zákonů učení a zakládá se na řízení učebního procesu studentů (Skinner, 1966 cit. dle KLEMENT, a další, 2017). Pro naše potřeby jsme převzali principy programovaného učení tak, jak je popsali Klement a kolegové (2017 stránky 18-25): 

1. Princip aktivní odpovědi 

Vzhledem k tomu, že elektronická forma vzdělávání umožňuje vyšší podíl autoregulace učení studenta, je nutné zajistit studentovu aktivitu. Podle principu aktivní odpovědi je úspěch vzdělávacího procesu přímo závislý na studentově aktivitě a zároveň je podmíněn mírou autoregulace a prací s (převážně) správnými a zjevnými odpověďmi. Učivo tedy není pouze pasivně předkládáno, ale je prezentováno jako otázka, úloha k vyřešení. Elektronické formy vzdělávání zde nabízí velké množství podpůrných funkcí jako aktivní nápovědu, možnost vracení se o krok zpět apod. 

1. Princip zpevnění 

Zpevněním je myšleno vědomé dosažení výsledku učení. Tento princip tedy vyjadřuje nutnost obeznámení studenta s výsledky své činnosti bez zbytečně dlouhých časových prodlev. Zároveň by měl být informován o chybách, které udělal. Princip zpevnění je úzce spjat s motivačním faktorem vzdělávacího procesu, kdy prožitek úspěchu posiluje motivaci a kladný vztah k učení. Zejména LMS Moodle, ale i další nástroje pro online vzdělávání umožňují zobrazování zpětné vazby hned po vybrání odpovědi, zpětná vazba může být doplněna o rozšiřující informace. 

1. Princip malých kroků 

Princip malých kroků neboli princip segmentace staví na předpokladu, že zvýšenou frekvencí zpevnění dosáhneme účinnějšího učení. Učivo by tedy mělo být rozděleno na malé segmenty, které na sebe ale logicky a tematicky přímo navazují. Online kurzy mají často modulární strukturu, ve které jsou adresována témata v rámci jednotlivých modulů, které obsahují studijní materiály a činnosti. Tyto moduly mají obvykle stejnou strukturu pro lepší orientaci v kurzu. 

1. Princip vlastního tempa 

Princip vlastního tempa je v případě elektronické výuky uplatňován u individuálních činností, kde se student sám „proklikává“ obsahem a k následující úloze se posouvá, až sám uzná za vhodné. Tímto jsou respektovány individuální potřeby a možnosti studentů. Tento princip se do jisté míry překrývá s principem řízení, jelikož v obou případech je kladen zjevný důraz na individualizaci činnosti studenta. 

1. Princip řízení 

Elektronické formy vzdělávání vedou k větší samostatnosti studentů, jelikož si do značné míry musí řídit vlastní vzdělávací proces (tzv. autoregulace učení). Zde je nezbytné zdůraznit, že instrukce zadané k jakékoliv činnosti v rámci online kurzu hrají klíčovou roli. Ve chvíli, kdy zadání úkolu či práce není jasné, student se buď musí vyučujícího doptávat, nebo činnost nevykoná správně. Podobná situace také může působit silně demotivačně a snížit oblibu užívání vzdělávacích technologií.   

3.3. V průběhu – zásady efektivního online kurzu

V této části jsou uvedeny požadavky na roli vyučujícího ve specifickém prostředí elektronického kurzu (ZOUNEK, a další, 2016 str. 62). Požadavky jsou doplněny o poznatky z praxe a jejich naplnění má zajistit efektivitu online výuky v reakci na její specifika. 

Informovanost 

Vzhledem ke specifikům online prostředí ve vzdělávání je nezbytné, aby studenti byli jasně informováni o formátu kurzu, do kterého se zapíší, požadavcích a očekávaných výstupech, které podmiňují jeho absolvování. Tyto informace by měli zůstat neměnné po dobu celého kurzu. Zcela zásadní je hned na začátku studenty seznámit se všemi nástroji, které budou využívány, s případnými přístupovými hesly a dalšími instrukcemi. 

Monitorování průběhu 

Ačkoliv využívání online nástrojů ve výuce vede studenty k samostatnosti a autoregulaci učení, učitel se nemůže zříct odpovědnosti za vzdělávací proces (DABBAGH, 2003) Z tohoto důvodu vyučující musí monitorovat dění v kurzu a reagovat na vzniklé otázky či diskuze. Komunikace v online prostředí je specifická prodlevami v reakcích (v případě asynchronní komunikace) a absencí nonverbálního projevu, což činí monitorování průběhu činností v kurzu ještě nezbytnější. 

Dostupnost 

Zásada dostupnosti je úzce spjata se zásadou monitorování průběhu. Spočívá v dostupnosti učitele a jeho citelné přítomnosti v online kurzu. Učitel musí reagovat na dotazy, korigovat diskuze a být k dispozici v případě nejasností či jakéhokoliv problému. Právě tato interakce odlišuje aktivní online kurz od statického úložiště studijních materiálů. To ale neznamená, že musí být učitel nepřetržitě online a připraven okamžitě reagovat na všechny podněty. Je vhodné zvolit si “online konzultační hodiny”, tedy čas, v rámci kterého se vyučující správě online kurzu věnuje. Účastníci pak mají přehled o tom, kdy mohou očekávat reakci. 

Aktivní role 

Široká škála rolí, které musí učitel být schopen přejímat, není fenoménem pouze v elektronickém vzdělávání. Vyučující musí být schopen měnit role dle situace, ze zprostředkovatele informací na pouze průvodce vzdělávacím procesem, rádcem, rozhodčím či moderátorem. Většina těchto rolí implikuje samostatnost studentů a sdílení odpovědnosti za proces učení se studenty, zatímco učitel studenty procesem provádí a zajišťuje vhodné podmínky. Elektronická forma vzdělávání učitele nutí přejímat i roli správce kurzu a technické podpory, v čemž by ale měl být podporován danou vzdělávací institucí. 

Technická podpora 

V kontextu online kurzů učiteli přibývá nutnost tzv. technicko-didaktické znalosti obsahu, tedy způsobu, jak učivo předat či zpracovat za pomoci moderních technologií (HERRING, a další, 2016). Učitel musí být navíc připraven studentům pomoci s technickou stránkou kurzu, nebo vědět, kde se studentovi technické podpory dostane. Zde by měla hrát svou roli domácí vzdělávací instituce zajišťující technickou podporu. 

Zpětná vazba 

Je nutné zajistit konzistentní zpětnou vazbu na každou vykonanou činnost v online kurzu, a to bez zbytečně dlouhých prodlev. Zde online vzdělávací prostředí obvykle nabízí velké množství způsobů, jak zpětnou vazbu poskytnout (synchronně či asynchronně, s doplňujícími informacemi, okamžitě či s přiměřenou prodlevou apod.). Zpětná vazba může být personalizována skrze komunikační kanály a funguje jako motivační faktor, bez kterého by online kurz opět nabyl podoby statického studijního materiálu bez možnosti interakce. 

Reflexe 

Každá činnost v kurzu i kurz samotný musí být řádně vyhodnocen. Již bylo zmíněno, že hlavní výhodou online kurzů je možnost více zapojit studenty do vzdělávacího procesu a tvorby vzdělávacího prostředí, nicméně míra aktivity studentů a jejich zapojení do jeho tvorby by měla být úměrná prostoru, který student dostane k evaluaci kurzu a konstruktivní kritice. 

3.4. Po skončení – zhodnocení, archivace a recyklace online kurzu

Online kurz je třeba zakončit stejným způsobem, jako kurz tradičního formátu; ohodnocením výstupů studentů, ověřením, zda bylo dosaženo výukových cílů a zhodnocením kurzu jako takového. Následně je nutné ošetřit celý obsah kurzu, tj. studijní materiály a data studentů včetně jimi odevzdaných prací a známkového hodnocení. 

Hodnocení a zpětná vazba 

V systémech LMS jako je Moodle apod. je možné známky sbírat a ukládat v průběhu kurzu, výsledná známka tedy může být jejich součtem či průměrem, který se automaticky vypočítá, lze ji ale udělit i odděleně jako samostatný výstup. Vyučující může k finální známce připojit slovní hodnocení. Názory a připomínky ke kurzu ze strany studentů je možné sbírat zpětnovazebním dotazníkem, jehož vyplněním lze dokonce podmínit absolvování kurzu. V závislosti na formátu kurzu a pravidlům vzdělávací instituce mohou být účastníkům kurzu vystaveny certifikáty či tzv. odznaky o úspěšném dokončení. Sběr zpětné vazby je nezbytný pro budoucí úpravy před opětovných spuštěním kurzu. 

V LMS Moodle lze sbírat hodnocení v průběhu celého kurzu pomocí testů a zadaných úloh k vypracování. Centrum pro podporu e-learningu v této oblasti nabízí následující návody: 

• Vytvoření testu 
• Vložení a přehled testových otázek 
• Banka úloh 
• Sledování plnění 
• Absolvování kurzu 

Archivace 

Nespornou výhodou elektronického vzdělávání je digitální formát materiálů a udělených známek a jejich snadné uložení a sdílení. S tím přichází ruku v ruce riziko ztráty dat a nutnost jejich zálohování a archivace.   

Dle Studijního a zkušebního řádu Univerzity Karlovy je povinností uchovávat písemné formy kontroly studia do konce následujícího akademického roku. Tomuto nařízení lze u online kurzu dostát vytvořením zálohy, kterou si následně autor může uložit do vlastního zařízení. Kurz lze poté buď archivovat, nebo obnovit do původního stavu a znovu jej využít pro výuku (s žádostí o přeřazení kurzu do archivu se obracejte na moodle-help@ruk.cuni.cz).  

Recyklace 

V systému Moodle lze po vytvoření zálohy dat studentů (známek a odevzdaných prací) kurz resetovat, tedy odstranit všechny činnosti a získat kurz v původním stavu. U opětovného užívání kurzu třeba kontrolovat jeho aktuálnost a vždy zajistit fungující reference a relevanci obsahu. 

V případě, že chce vyučující využít existující kurz k určitému předmětu od jiného autora, potřebuje jeho svolení a ani vedení pracoviště není oprávněno kurz zpřístupnit.  

4.1. Nástroje

Karlova Univerzita nabízí svým studentům a zaměstnancům následující nástroje:  

• Moodle

Open source software, který je na UK využíván jako hlavní LMS systém pro řízení studia. Tento systém je navržen velmi komplexně, tak že umožňuje tvorbu a administraci online kurzů,  komunikaci, spolupráci studentů, sběr  a hodnocení studentských prací, testování a hodnocení výuky. Ústřední knihovna UK poskytuje technickou a metodickou podporu.  

Zájemce o založení kurzu musí vyplnit žádost o založení kurzu na https://moodleoffice.cuni.cz/login. Kurz mu následně bude vytvořen nejpozději do 48 hodin. Vyplněním této žádosti se žadatel stane vlastníkem kurzu a má právo rozhodovat o nakládání s kurzem, přidělování práv dalším osobám apod. Zaměstnanci Centra pro podporu e-learningu mají do kurzů přístup z administrativních důvodů, nicméně nesmí nijak zasahovat do jejich nastavení a obsahu bez výslovného souhlasu autora, tedy vlastníka kurzu. Kurz se vytváří zpravidla na semestr a jsou vytvářeny automatické zálohy jednou za týden, pokud v kurzu probíhají nějaké činnosti (tzn., pokud se aktuální stav kurzu obsahově liší od zálohy z předchozího týdne).  

Vzhled kurzu není na Karlově Univerzitě nijak unifikovaný, pouze v případě kurzů podpořených z projektů Evropské Unie je potřeba dodržet určitá pravidla publicity a přístupnosti pro veřejnost. 

Z organizačních a kapacitních důvodů, Karlova Univerzita provozuje systém Moodle na čtyřech instancích:   

• Moodle pro výuku 1 a Moodle pro výuku 2 

Tyto dvě instalace systému Moodle obsahují bezplatné kurzy pro výuku na UK, které jsou k dispozici pouze studentům a zaměstnancům UK. V zásadě tedy mezi nimi není rozdíl, zařazení kurzů je dáno historicky.  

• Moodle pro další vzdělávání 

Instance pro další vzdělávání obsahuje kurzy dalšího vzdělávání na UK (kupř. Centra celoživotního vzdělávání, přípravné kurzy apod.). Kurzy mohou být bezplatné či zpoplatněné. 

• Moodle pro hostování kurzů  

Tato instance systému Moodle slouží k provozu online kurzů pro zájemce mimo Karlovu Univerzitu.  Zpravidla se jedná o zpoplatněnou službu (ceník naleznete ZDE).  

Některé fakulty na UK provozují vlastní instance systému Moodle, které administrativně nespadají pod Centrum pro podporu e-learningu.  Spolupráce mezi samostatnými instalacemi a Centrem existuje, ohledně technické podpory je ale nezbytné se obrátit na provozovatele dané instalace. 

LMS Moodle je, v současné době, nejčastěji využívaná forma elektronického vzdělávání na UK. Z tohoto důvodu byla v Centru pro podporu e-learningu v Ústřední knihovně UK zřízena centrální podpora (moodle-help@ruk.cuni.cz), na kterou se mohou uživatelné obracet s dotazy a žádostmi o asistenci při tvorbě a provozu online kurzu jako po technické, tak metodické stránce.  

• Moodle MOOC 

Jde o e-learningovou platfomu (Massive Open Online Courses) , jejímž cílem je zpřístupňovat zajímavé poznatky široké veřejnosti. Posláním platformy a otevřených výukových materiálů, které jsou zde umístěny, je zejména prezentovat výsledky činnosti akademiků Karlovy univerzity. 

• Adobe Connect 

Nástroj, který umožňuje ukládání, distribuci a přehrávání powerpointových prezentací ve webovém prohlížeči a zároveň uskutečnění webinářů a online konferencí (kupř. v rámci distančního studia). Termínem webinář se rozumí seminář, který je účastníkům zpřístupněn online v reálném čase (ZOUNEK, a další, 2016 str. 68). Záznam webináře může být uzavřený, nebo volně dostupný. V systému Adobe Connect se defaultně webináře nenahrávají, je to ale možné jednoduše zajistit z uživatelského rozhraní. Uložený obsah je každý den zálohován spolu s celým softwarem a vše nahrané je uchováno bez ohledu na délku doby uložení či nečinnost.  Přístup k nahraným webinářům mají  

• Turnitin 

Turnitin je nástrojem pro výuku akademického psaní. Slouží také k detekci i prevenci plagiátorství a tím zvyšuje kvalitu seminárních a kvalifikačních prací a zároveň přispívá k naplnění principů akademické integrity. Od 1. 10. 2019 je systém Turnitin používá pro kontrolu originality závěrečných prací na UK podle Opatření rektora 15/2019.  

• Streamservery 

Streamservery jsou určeny pro ukládání a přehrávání videí, k nimž může být povolen přístup jen studentům a zaměstnancům UK. Videa lze vkládat na webové stránky a do online kurzů Moodle. Jedná se tedy o úložiště multimédií.  

Adobe Connect a Streamservery doplňují kurzy v LMS Moodle o multimediální prvky a tím představují mimo jiné další způsob, jak šetřit jeho kapacitu. Nejsou teda primárně využívány jako systémy pro řízení vzdělávání, ale spíše jako úložiště.  

Na Univerzitě Karlově jsou dostupné tyto streamservery:   

• https://stream.cuni.cz/ – Pro pedagogické pracovníky a zájemce z Univerzity Karlovy  
• https://www.medicalmedia.eu/  – video server lékařských fakult UK + lékařské fakulty projektu Mefanet  
• https://media.ftvs.cuni.cz/ – podpora výuky na Fakultě tělesné výchovy a sportu UK  
• https://pedmedia.cuni.cz/ – pro účely Pedagogické fakulty UK  
• https://stream.knihovna.cuni.cz/ – streamserver Ústřední knihovny UK 

Vzdělávací videa existují i na serveru Youtube, kde vyučující nahrávají buď přes fakultní účty, nebo individuálně záznamy přednášek. Ve chvíli, kdy je takové video dostupné široké veřejnosti, je nezbytné mít svolení účastníků podle pravidel ochrany osobních údajů.  Doporučená formulace zní: Svojí účastí na tomto setkání poskytnete souhlas s pořízením a použitím fotografií a audio/video záznamu dle platných pravidel GDPR. 

• eCUNI 

Online knihovna umožňující nahrávání a přístup k interaktivním hypertextovým knihám. Výhodou tohoto nástroje je, že umožňuje vložení knihy ve formátu PDF, s možností volby jejího zpřístupnění: buď v režimu otevřeného přístupu, nebo pouze pro studenty a zaměstnance UK.  

• Wiki 

Wikisystémy (např. Wikipedie) jsou znalostním prostředím ovlivňujícím stávající způsob produkce poznatků a publikačního procesu. Příkladem kvalitního wikisystému na UK jsou Wikiskripta lékařských fakult. 

4.2 Organizačně

Technická podpora s přístupy do systémů je zajištěna Ústavem výpočetní techniky (ÚVT) a správa a provoz vzdělávacích systémů a metodická podpora e-learningu na Karlově Univerzitě spadá pod Centrum pro podporu e-learningu v Ústřední knihovně. Tím je podpora e-learningu centralizována a pro efektivnější komunikaci byla zřízena síť fakultních koordinátorů e-learningu. Ti fungují jako kontaktní osoby pro zaměstnance a studenty dané fakulty, poskytují informace týkající se možností elektronických nástrojů pro výuku, účasti na školeních a projektech. Semestrálně se konají setkání koordinátorů, komunikace však probíhá celoročně skrze elektronickou poštu a webové stránky Centra pro podporu e-learningu.   

Do výše zmíněných e-learningových nástrojů se přihlašuje pomocí Centrální autentizační služby UK (CAS), čímž je přístup povolen pouze osobám s určitým zaměstnaneckým či studentských poměrem ke Karlově Univerzitě. Výjimkou jsou možnosti nastavení přístupu pro hosty a otevřené vzdělávací zdroje. 

Neplatí žádná povinnost využívat pouze nástroje, které aktuálně poskytuje Centrum pro podporu e-learningu, jednotlivé fakulty a pracovní týmy hledají i vlastní cesty a mohou využívat další nástroje. V nabídce Centra jsou centralizované nástroje s technickou a metodickou podporou, je ale na uvážení každého tvůrce online kurzu, zda jich využije.  

4.3 Metodicky

Cíl 5 Dlouhodobého strategického záměru UK 2016-2020 pojednává o vzdělávání podporovaném moderními technologiemi. Pro jeho dosažení je zajištěna materiální, technická a metodická podpora uživatelům e-learningových nástrojů, která je primárně naplňována činností Centra na podporu e-learningu viz web.  

Významným přínosem rozvoje metodiky elektronického vzdělávání na UK je navazování mezinárodní spolupráce se zahraničními partnery a využívání jejich pozitivních zkušeností.